O nás

Všichni znáte alespoň jednoho z nás dvou, tedy kromě těch, kteří mají obrovskou čest být součástí našeho dne jako +1. Pokud se chcete dozvědět něco o kterémkoli z nás, nejlepší a nejrychlejší cesta je se nás přímo zeptat :o).

V této sekci nechceme mluvit o sobě, ale o tom, jak jeden vidí toho druhého. Možná to pro některé z vás bude vysvětlením, proč jsme vlastně spolu a proč to chceme zpečetit manželstvím.

Nevěsta o ženichovi ...

Moje Sluníčko :).

Libor se dá velmi výstižně popsat mottem: "Stačí jen chtít." V tomto všeobecně profláklém citátu je ale holá čistá pravda. Má obrovskou vůli dosáhnout svých cílů a bez problémů si stanovit vyšší, na první pohled nedosažitelnější nové cíle, kterých posléze stejně dosáhne. Nezná cestu, ale zná její cíl. Po jeho vzoru se i já učím mít silnou vůli a být vytrvalou.

Má velké srdce. Byť na pohled působí velmi sebevědomě (p.s.: sebevědomí mu opravdu nechybí :) ), možná až sobecky, ale pro každého si ve svém srdci věnuje místo a svým způsobem mu to dává najevo a vnímá jeho starosti, obavy, úspěchy a štěstí, a snaží se mu být oporou. Pro mne je velkou oporou a důvěrou, že nic není natolik velký problém, který by neměl žádné řešení.

Je to velký kus chlapa :), ale v duši je stále malým zranitelným dítětem se svými dětskými sny (ostatně jako každý jiný muž), za kterými si jde. Je hravý, vtipný a každý den s ním mi přináší spoustu smíchu a psiny. :) A doufám, že to dítě v sobě bude mít napořád.

Obdivuji ho snad na každém kroku, respektuji a ctím, a snažím se být i pro něj tím samým, jako on pro mě. A samozřejmě si z něj můžu a hlavně musím utahovat a krotit ho, aby mi se svými sny a ambicemi nepřerostl přes hlavu. A taky proto, abych ho pak zase znovu mohla povzbuzovat a podporovat ve všem, co si zamane :).

Dokáže mě rozesmát, i když mi není do smíchu. Vede mě kupředu, i když udělám krok zpět. Miluje mě a věří ve mě. Co víc dodat...?

Takto ho vnímám já. Samozřejmě, můj názor je subjektivní, zaujatý a čistě sebestředný, ale to mě nezajímá :).

Hloubka citu, který k němu chovám, se nedá popsat, a i kdyby to šlo, nechala bych si to pro sebe a moje Sluníčko. To je záležitost jen pro naše srdce, oči, ústa, uši, naše těla a naše duše :oP.

 

Ženich o nevěstě ...

Podle mého životního motta: „Všechno, co si umíte představit, můžete i dokázat.“ byla i Marťa dlouhou dobu jednou z mých velkých představ.

O tom, co nás svedlo dohromady, nelze napsat víc, než že to byl osud. Mnozí slyšeli neuvěřitelnou, ale zcela pravdivou historku, kterou to vše začalo…:D Není zde tolik prostoru, abych tu vše popsal, ale určitě mi za pravdu dají ti, kteří jsou v obraze a ví, jak jsme se setkali, že nejlepší historky píše sám život.

Rád bych zde v několika bodech shrnul, proč je Marťa ta žena, kterou si chci vzít, a taky vezmu. Na začátek musím říct, že tento úkol není vůbec snadný. Marťa na spousty lidí působí mile, skromně a tiše. To je ale pouze povrchový balast jejího pravého já. V první řadě je to žena, kterou jsem si vysnil – tak na mně působila od té doby co se známe (to je už přes 15 let a po 6 letech, co spolu žijeme, se na tom nic nezměnilo). Je to žena s neuvěřitelným potenciálem a je v ní mnohem víc, než se na první pohled zdá, a také víc než ona sama ví. Je to cílevědomá bojovnice, je trpělivá a houževnatá. Je pro mne důvodem ráno vstát a těšit se na odpoledne, kdy se sejdeme doma, na rána, když mě budí. Je to druhá půlka mojí mince.

Je mi neskutečnou oporou v mém životě, v dobrém i zlém. Je to člověk, o kterém vím, že když je se mnou, vše se nějak překoná. Vím, že celý můj život s ní se změnil a mění se stále – a mnohdy jsou to úžasné změny, protože ona je skvělý člověk.

Pořád mě to udivuje, ale každý den s ní je pro mě jako první den, kdy mi došlo, že ji miluji. Marťa je pro mne důvod ráno vstát, důvod jít do práce, udělat nějakou kravinu, co jí vyvolá úsměv na tváři, je důvodem myslet dopředu, myslet na budoucnost.

Často se přistihnu, jak na ní hledím a jsem naprosto fascinován celou její maličkostí. Podle mě se přesně tomu říká láska. A je to rozhodně důvod být spolu.

Tyhle pocity a emoce se docela obtížně definují slovy, ale myslím, že v řádcích i mezi nimi je přesně to, co tam být má.

Jsme šťastní, protože chceme být šťastní...